Actions.cz

Neděle 25. Října 2020
 

Články - celý článek

Šumava 2002 (09.07. - 16.07.)

Rok uplynul jako voda a naše partička dobrodruhů se opět vydala na nebezpečnou cestu po České republice. Tentokrát byla vybrána malebná krajina jižních Čech, konkrétně Národní park Šumava. V těchto zeměpisných šířkách jsme se zaměřili na tok řeky Vydry, Boubínský prales a jiná zajímavá místa. Po zkušenostech z minulého roku, kdy nás trochu potrápilo poslední den počasí, jsme sice opět vyrazili bez stanů, ale vždy jsme vhodně vybírali tábořiště v blízkosti přístřešků. Asi proto jsme čundr prodloužili na celých 8 dnů místo minulých 4 dnů. Asi největší rozdíl oproti minulému ročníku byl počet trampů, cestu započalo 6 odvážlivců a v průběhu cesty se k nám ještě připojili 2 opozdilci. Došlo také k malé obměně členů, z loňských mazáků zbyli pouze 4 (Cimi, Bureman, Pínik, Čenda) + 2 opozdilci (Hooker, Klicker), mezi nováčky patřili Keňa a Twigi.

Hooker Keňa Cimi Twigi
Klicker Pínik Bureman Berky

Tak to jsme MY, pěkné fotečky ne? Kdyby nějaká samička měla zájem, tak mi napište a pošlu kontakt. Stručně k naplánované cestě, výchozí bod byla zvolena Sušice a jako cílový bod Lipno, konkrétně Nová pec. Sled větších záchytných bodů : Sušice >>> Rejštejn >>> Antýgl >>> Zadov >>> Nové Hutě >>> Vimperk >>> Boubín >>> Lenora >>> Nová Pec.

Bohužel se nepovedlo naskenovat mapu do jednoho obrázku z důvodu její velké obsáhlosti. Snad se v tom vyznáte. Pro zvětšení mapy, klikněte na obrázek, po otevření okna mějte trpělivost s načtením celé mapy, díky.

1. den

(09.července) A je to tady, čundr začal. Sice ještě nemáme bágly na zádech a nepočítáme ušlé kilometry, ale sedíme ve vlaku na Prahu, kde jsme se Já a Bury zdárně setkali s Cimim a Keňou. Dalšího trampa nabíráme v radioaktivní vesničce v Řeži a to Pínika. S posledním pasažérem,Twigim, máme sraz na Hlaváku, odkud vyrážíme rychlíkem směr Plzeň. Rozebíráme různé varianty pochodu a také zkoušíme funkčnost našich foťáků, první fotka samospouští ve vlaku. Po necelých dvou hoďkách dorážíme na nádraží do Plzně, které samozřejmě Cimi hned poznal. Máme chvíli čas, tak jsi jdeme koupit nějaké pečivo a Twigi sprintuje do místního Makra pro lžíci. Posléze zjišťuji, že vlastním dvě a mohl jsem mu jednu půjčit, ale proč se neproběhnout. Sprinter Twigi včas přibíhá k vlaku, můžeme vyrazit do další přestupní stanice, Heřmanovic, odkud se konečně dostaneme do vytoužené Sušice. Po třech a půl hodinách ve vlaku nasazujeme krosny a vyrážíme po dost dlouhé rozpálené ulici, tady jsme si uvědomili jak máme bágly těžké a kolik věcí asi táhneme zbytečně, až na Keňu, kterej měl dvoje ponožky, troje slipy, kraťasy a dvě trička. Ten se nenadřel. Dorážíme na náměstí, kde musíme dát dřepky (odpočinek). Trochu se osvěžíme studenou vodou a po červené vyrážíme do divočiny. Dorazili jsme na místní koupák u Otavy a tam jsme poznali co slovo divočina znamená. Dvě velmi pohledné dívčiny se tam opalovaly jen v kalhotkách... což nás trochu navnadilo na další cestu. Ukazatel hlásil 7km Annín - naše budoucí nocoviště. Ujdeme asi 3km a ukazatel hlásí 7km Annín, no to snad ne!!! Nebýt 2 čtrnáctek, které nás kus cesty doprovodily a pochlubily se, že jsou lesby, asi jsme ten ukazatel rozštípali. Pokračujeme dál, na ukazatele nekoukáme, ale potkáváme dva anglické turisty, a tak se ptáme na cestu naší vytříbenou angličtinou, Pínik : "Where is red way?", koukaj jak puci, tak se ptám Já : "Camp Annín?" a ukazuju dolů po cestě, kejvnou na souhlas a jdou dál. Ok, vyrážíme po cestě dolů. Měli štěstí po chvíli už vidíme camp. Je sice na druhé straně řeky, ale to nám nevadí, nasadíme sandály a přebrodíme říčku. Nikdo se nevykoupal, škoda. Tábořiště si volíme v blízkosti vody. Byl už kolem šesté večer a měli jsme hlad, tak jsme vybalili kotlík a uvařili tradiční těstoviny s konzervou. Jako vždy jsem půlku vyhodili, ale shodli jsme se na tom, že byly velmi hutné a chutné. Začíná se stmívat a ukládáme se ke spánku. Keňa, náš meteorolog, pořád plaší, že bude bouřka, my na něj kašlem a usínáme. Asi ve 2 ráno se předpovědi k naší smůle naplňují, blíží se k nám 3 bouřky. Cimi, zkušenost sama, filozofuje nad tím, jaká nás mine a jaká ne. Po krátké poradě vyrážíme Cimi a Já hledat přístřeší. Štěstí stálo na naší straně, objevujeme zavřenou hospodu, která má velkou stříšku před vchodem, ideální útočiště před bouřkou. Spěcháme zpět bereme bágly a všichni se stěhujem na nové nocoviště. Trochu skáplo, ale nám se spalo dobře, kór když nás celou noc hlídala jedna pani z okna protějšího domu.

2. den

(10.července) Plán na druhý den zněl jasně, dostat se až na začátek Vydry. Zdálo se nám to celkem v pohodě, ale na cestě jsme poznali, že budeme muset využít autobusu. Ráno jsme se tedy nasnídali a vyrazili po červené značce na cestu. První větší zastávka byla v Radešově, kde jsme byli už tak vyčerpaní, že jsme si lehli na okraj silnice a odpočívali. Zdálo se nám, že snad to nebude problém, že ležíme na silnici, pač jsme nepotkali ještě ani jedno auto, ale zákon schválnosti platí i na čundru. Jen co jsme si lehli, slyšíme strašnej rachot, jak se proti nám řítí auto. Tak se trochu odkulíme, aby mohlo projet. Byla to místní pošťačka, která jak nás zahlédla podřadila a pořádně na to šlápla. V hlavě to moc srovnaný neměla, když kolem nás projela, přibrzdila, vykoukla z okýnka a zahrozila : "Až pojedu zpátky, tak Vás přejedu!". Jen jsme se zasmáli a leželi dál. Po chvíli slyšíme opět to nadupané pošťácké auto, přeci jenom chtěli jsme ještě někam dojít, tak jsme se zvedli, dali bágly na stranu a začali stopovat. Nezastavila, asi měla na spěch. Ok, šli jsme dál, další větší zastávkou měl být Rejštejn. Cestou jsme ještě potkali pěkné kravičky, což uvítal hlavně Pínik, kterej si konečně pokecal. V Rejštejně jsme zapadli do jedné pěkné hospůdky, abychom pozřeli zase něco teplého. Objednali jsme si, teda až na Cimiho, který měl s objednávkou trochu problémy. Chvíli jsme si krátili sledováním dotěrného Vendy, což byl malý buldoček, který měl skvěle zvládnutý styl domáhání se podrbání od páníčka. Možná ještě větší atrakce bylo chytání much, kterých tam bylo teda požehnaně. Dostali jsme jídlo, které vypadalo opravdu lákavě, ale ty mouchy nám to dokonale znechutily. Když jsem dojedl, tak jsem se odvděčil kuchařovi plným talířem much utopených v omastku. Chuťka. Když jsem měli narvaná bříška jak děti z biafry, lehli jsme si pod velký strom a trávili. A právě tehdy jsme se dozvěděli, že Pínik má diamantovou špičku žaludu, když jsme ho chtěli zbavit přirození. Jak jsme tak leželi a neměli na zádech ty těžké bágly, tak se nám to nějak zalíbilo, a tak jsme se rozhodli, že se si cestu k Vydře zkrátíme autobusem. Jako cílovou stanici jsme zvolili Srní, což bylo vzdáleno asi 8km. Zaplatili jsme 17Kč za lístek a už jsme se vezli autobusem. Ze Srní jsme se museli trochu vrátit, ale to se nám zrovna nechtělo, a proto jsme to švihli přes značku ZÁKAZ VSTUPU, sešli kopec a přebrodili Vydru, abychom se napojili na červenou. Kolem Vydry nebylo žádné dobré místo k utáboření a tak nezbývalo nic jiného než projít celou Vydru až do campu Antýgl. Ani nevím, kdo vyřkl ten skvělý nápad, abychom přespali v campu. Vyplázli jsme každej 4 pětky za to, že jsme tam rozbalili věci, šli na obchůzku, začalo bejt hnusně, tak jsme to zase sbalili a prchli z campu do blízkého přístřeší. No přístřeší, spíš budka s dvěma stoly a lavicemi pro odpočinek turistů. Nám to stačilo, natáhli jsme plachty na boční strany, čímž nám vzniklo skvělé útočiště na noc. S Cimim jsme šli ještě zkusit štěstí s pytlačkou, ale bez úspěchu. Malej problém se naskytl, když jsme šli spát, spát se totiž dalo jen na stolech a lavicích. Stoly jsme zabrali s Cimim, na ostatní zbyly lavice. Nejlíp to vyřešil Twigi, kterej to prubnul veku, pač za celou noc ani nekáplo. Nejvíc keců měl Keňa, kterej se pořád bál, že v noci spadne. Ten kluk má asi třetí oko, co řekne to se stane, v noci tam hodil takovou tlamu, až to nebylo hezký. Jinak pohodová noc, na stolech se spalo krásně, kluci z lavic měli jinej dojem. chacha

3. den

(11.července) Ráno se probouzíme do krásného vlhkého dne. Kluci si rovnají bolavá záda ze spaní na lavicích a zbytek chystáme snídani. S Keňou jsme si k snídani udělali gulášovku. Jak jsme byli ráno ještě rozespalí sem tam nám kápla na lavici. Na utření kapanců bylo pořád dost času, ale to byla chyba. Najednou se k nám přiřítila nějaká pani s dvěma dětmi a že se u nás schová před deštěm. Než jsem stačil říct : "Pozor, na lavici je..", už dosedla a parádně rozetřela tu gulášovku. Jen jsme se na sebe s klukama koukli, ale drželi jsme jazyk za zuby. Vrchol byl, když si místo vyměnila s jejím chlapečkem, který byl dost neposedný a dost se vrtěl. No nic, pomalu přestalo pršet a naše zašpiněná rodinka odešla. Dosnídali jsme, sbalili všechno do báglů a vyrazili po modré značce. Jak jsme tak začali opouštět Antýgl, tak jsem si to pořád opakoval a nějak se mi to zalíbilo, od té doby jsem říkal každému Antýgle. Všichni říkali, že je to trapný, ale mě to neodradilo. Dneska jsme měli v plánu zdolat Horskou Kvildu a pak sejít do Zadova. Přívlastek Horská neměla jen tak na darmo, pěkně jsme se zapotili, ale co nás čekalo nahoře stálo za to. Bylo kolem poledne, tak jsme zapadli do místního bufetu. Před dveřmi ležel takový pěkný vlčák, měli jsme z něj respekt , ale byl opravdu hodný. V bufiku jsme si dali teplé jídlo a něco k pití. Cimi si odskočil na záchod, tak jsme toho využili a udělali jsme mu z coca coly peper colu. Moc mu nechutnala, ale nám přišla chuťově vyvážená. Pak jsme se ještě snažili chytit mouchu do solničky, ale bez úspěchu, a tak jsme se spakovali a šli ven. Tam jsme opět potkali toho hodného pejska, Cimi se s nim skamarádil a říkal mu : "Hodnej pejsek, hodnej". Vypadal fakt neškodně, než skočil na dvě kola, která byla opřena o zeď. Kola spadla a nás to trochu vylekalo, nechápu proč, a proto jsme šli raději o kus dál. Najednou vidíme, jak ten hodnej pejsek cupuje fredku, která vylezla z košíku z jednoho kola. Mlátil s ní o beton, ona jen zapištěla a byl konec. Bezvládné tělo fredky leželo na silnici, aby toho nebylo málo, ještě se v ní vyválel. To na nás bylo trochu moc a tak jsem raději šli pryč. Najednou slyšíme : "Cos to udělal, ty šmejde, já tě snad zastřelim", majitel fredky táhnul toho psa k fredce. To jsme vidět nemuseli a raději jsme šli poprosit do zdejší půjčovny kol o vodu. Prosím 5 vteřin ticha v upomínku na fredku. . . . . . Opouštíme Horskou Kvildu, nebyl to zrovna dobrý den, od tohoto zážitku jsme přejmenovali modrou značku na smrťáka. Po smrťákovi pokračujme dál k Zadovu. Cestou jsme museli překonat nepříjemná rašeliniště, kde nám život visel na vlásku. Dorážíme do Zadova, zjišťujeme, že s ubytováním to bude asi bledé, pač Zadov tvořilo několik chat na celkem prudkém svahu. Zapadneme do zdejšího konzumuj, nakoupíme potraviny a plánujeme, kde to na noc zabalíme. Nakonec se shodneme, že půjdeme dál a pokusíme se najít podobný přístřešek, jako byl u Vydry. Šlapeme dál, ale přístřešek nikde. Nakonec jsme dorazili až do Nových Hutí, kde jsme si sedli na silnici a odpočívali. Kolem nás tam jezdili malý kluci na kole, netrvalo dlouho a máme nové kamarády. Sice jeden měl tři 4 ve druhé třídě a druhej v první propad, ale říkli, že nám ukážou, kde se tady dá přespat. Toho se nedalo využít. Zavedli nás na místní travnaté hřiště, že prej tady můžeme přespat. Ok, vybalíme si věci a jen tak tam posedáváme, poleháváme a sledujeme zdejší klání ve fotbale. Koukáme, že nás tu nějaký senior pořád sleduje, nakonec nám to nedalo a jdu za ním se zeptat jestli tu můžeme přespat. Říkal jsem si slušně se ho zeptám, nemůže říct ne. Opak byl pravdou, začal zostra : "Přijede Veřejná bezpečnost a co já potom, voni to tady v noci objížděj!!!", bylo nám jasné, že s nim se asi nedomluvíme. Znechuceni minulým režimem jdeme do hospody. Dali jsme pár pivek, nějakýho panáka a lehce v náladě jdeme hledat přístřešek. Ve dne se nám to nepovedlo, v noci ani náhodou. Nakonec uleháme vedle silnice pod břízky.

4. den

(12.července) 5:53 - kolem nás táhne stádo krav, jinak nic zajímavého, znovu usínáme. 7:30 - začínáme poznávat jak je tato silnice frekventovaná, průjezd traktoru jsme už neustáli a vstáváme. Pomalu se probíráme, Pínik zjišťuje, že celou noc spal na takovym tom patníčku na měření nadmořské výšky. Jeden po druhým odcházíme ulevit si ke stádu kraviček, božský to pocit. Nasnídáme se a shodujeme se na tom, že tu zůstaneme až do oběda. Poleháváme na silnici, opalujeme se a házíme po sobě kamínky. Nevím proč, ale když se naskytne příležitost někoho sexuálně zneužít, je to vždycky Pínik. Pínik se urputně brání, bitky se už zúčastní celá naše grupa, začíná to být nebezpečné, nakonec vše končí v míru. Zase tak jenom poleháváme a čekáme na čas obědu, chvíli nás zpestří příjezd lyžařky na kolečkových bruslích Katky N. Poobědváme a vyrážíme na cestu, ještě se stavíme na místním hřišti hodit match v malém fotbálku. Hrajeme bosi 3 na 3 na malé branky, sestavy - Team A (méně technický, ale za to více urputně bojující) - Cimi, Twigi, Bury, Team B (více technický, za to méně běhavý) - Keňa, Pínik, Já. Od začátku to vypadá jasně, Team A hraje na jistotu, zabíhá za neběhavou obranu a překonává díravého goalmana. Team B se snaží korigovat, tvrdí hru, po jednom z mnoha soubojů Cimi neudrží nervy na uzdě a oplácí (oprávněně) - výsledek, zranění na obou stranách - Cimi prošlápnutý kotník, Já vyvrácené 3 prsty na noze. Konečný stav zápasu 16:11 v prospěch Teamu A. Míříme k místnímu koloniálu, doplňujeme zásoby a opouštíme Nové Hutě. Cíl dnešního putování je Lipka, železniční zastávka, odkud pojedeme do Vimperka, kde máme sraz s Klickerem a Hookym. Pomalu se blížíme k Lipce. Cestou nás potkal peloton cyklistů, kteří ne zrovna sjížděli kopec, ze kterého jsme si to po celé ulici štrádovali. V tom momentu jsme asi udělali nejrychlejší pohyb za celý čundr, rychle jsme uskočili ke straně, bylo to o vlásek. Za to jsme se odvděčili cyklistům, kteří jeli proti nám do kopce. Jak jsme nějakého zahlédli, začali jsme : "Šlápni, do toho, šlápni, do toho!!!". Celkem prča když jdete z kopce. Pak jsme už odbočili na polní cestu a šli více přírodou. Tam nás také čekalo jedno milé překvapení, narazili jsme na statek, kde se venku u cesty pásli kozy, vepřík a telátko. Samozřejmě jsme dali dřepky a začali je krmit. Hned se ukázalo, kdo jak má které zvířátko rád, většina krmila kozy :-), Keňa ládoval pašíka a Pínik se opět věnoval telátku. Když nás krmení omrzelo, opět jsme vyrazili na cestu. Chýlilo se k večeru a my jsme dorazili do Lipky. Prvně jsme si chtěli udělat něco k jídlu a tak jsme zašli do místní hospody pro trochu vody. Vejdeme dovnitř a ptám se : "Mohla byste nám naplnit tyhle flašky vodou, prosim?", za pípou stála taková, trochu víc divná ženská, napůl asi cikánka (nic proti nim nemám), chyběl ji zub a měla asi tak 120 kg nadváhu. Odpověď byla jasná : "Prvně si tu musíte něco koupit!!!", jasně to se dalo čekat, tak řikám : "Když nám dáte vodu, tak si uvaříme večeři a pak sem přijdeme dát si pivko, ok?", slečna : "Tak běžte...", ale kam to jsme nevěděli, pak nás napadlo že asi na záchod, tak jsme šli. Vlezeme na hajzl a tam vykonává potřebu jeden místní dost nalitej štangast a říká : "Heeeleee, s toooouuuu vodooouu si dej bachaaa, tahle hospooodadadada je už 5 lettt v hajzlu aaaa taky předělávali potrubí aaa voda nenííí moc pitná.. jooo vyy joiio chcete na vařenííí, tak too si vemete ale pořááádně ji převařte!!!", tak to nás trochu vyplašilo, ale nakonec se usmál a tak jsme doufali (kde jinde sehnat vodu), že si dělal srandu. Rychle jsme vypadli z hospody a šli do lesa uvařit. Tak jsme se pěkně navečeřeli a jak jsme slíbili (jsme férový kluci), šli jsme do té super hospůdky. Dali jsme jedno světlý, jedno tmavý a šli jsme do lesa, kde jsme chtěli přespat. Byli jsme celkem unavení a tak jsme v 22:00 už spali.

5. den

(12.července) Něco mezi 03:00 a 04:00 všude kolem nás vyjí psi, pohoda, zase usínáme. Ráno se probouzíme si do nejzajímavějšího a asi nejalkoholovějšího dne, ale to jsme ještě netušili. K snídani děláme pro změnu kolínka, už jsme je dlouho neměli. Vlak do Vimperku nám jede po poledni. Klicker s Hookym přijedou na nádraží v 14:41, máme asi hoďku a půl času, jdeme hledat shop. Jediný otevřený obchod je benzinka, nakoupíme životadárné tekutiny a jdeme na nádraží. V 14:42 přijíždí kluci, šťastné to setkání, Klickera vidím po roce (byl rok v tý divný zemi zvaný USA), prohodíme pár slov a vyrážíme na cestu. Ani moc nevíme kam, někam před Boubín, posléze nacházíme jako nejlepší řešení malou vesničku s názvem Buk. Cestou vyprávíme příhody minulých dnů - fredka, diamantový žalud, Antýgl... Klicker nás zas obohacuje o zkušenosti z života za mořem. Navečer dorážíme do Buku, první co hledáme je hospůdka, musíme zapít jak čundr, tak přílet Klickera, atd. Nakonec vybereme jednu pěknou malou hospůdku, kde to vypadá fakt dobře. Je celkem plná a tak dáváme první pivko venku. Pomalu se to začalo vylidňovat, tak jsme se přesunuli do útrob hospůdky. Bal taková dobrá nálada, paní vrchní byla dost veselá a rychle doplňovala munici. Zajímavější to začalo být, když se dostavil pan Jeřábek, místní ožrala. Byl zde už asi dost známý, pač jak přišel všichni přísedící začali lomit rukama a vyzývat boha. Nám to celkem nevadilo, ale když si přisedl k našemu stolu a začal objímat Buryho, bylo zle. Naštěstí Klicker zachoval klidnou hlavu a snažil se panu Jeřábkovi slušně domluvit, bez úspěchu. Nakonec vyšla známá lest : "Pane Jeřábek, někdo vás venku volá!!!", paráda, tenhle trik ze školky a vyšel, pan Jeřábek se odporoučel a my zabarikádovali dveře. Ještě víc zajímavé to začalo být když jsme začali objednávat panáky po 5 pivech. Prvně pohoda ,ale když Cimi jako obvykle na sebe vylil celé pivo, začalo přituhovat. Naštěstí jsme tam nebyli sami a vedle se dost zpívalo a tak jsme se přidali. Nálada stoupala přímo úměrně s množstvím alkoholu v krvi. Přišla paní vrchní, že uděláme mezisoučet a mezizaplacení. Ok, máme novej lístek jedeme od nuly, což byla chyba. U třetího piva na druhém lístku a u pátého panáku už bylo jasné, že za chvíli už asi budeme muset jít... Neníi problém, platíme a jdeme ven. První problém, nějakej spratek řekl svému tatíkovi, že Hooky kope do stolu, samo že to nebyla pravda. Nakonec se vše vyjasňuje a my jdeme k místní zastávce autobusu, kde chceme strávit dnešní noc. Tady přijde trochu více děsivá část, takže kdo má slabší srdce, případně žaludek, nebo je rodič jednoho z členů expedice ať použije tento odkaz! Jen co tam přijdeme Twigi hodí takovou decentní šavličku na práh, aby se lépe spalo. je jasný, že Twigi bude mít rušnou noc, proto Bury s ním zůstává venku a hlídá ho. Ostatní se ubytujeme v zastávce a chystáme se spát. A je to tady další pán na holení Pínik roztáčí svůj koncert, takže to už máme dvě čárky. Po tomto představení Pínik, Hooky, Cimi a Keňa usínají. Je mi jasný, že takhle asi neusnu, sedíme s Klickerem před zastávkou a tipujeme kdy to přijde na nás. Po chvíli přijíždí nějaké auto a svíti nám do očím Klicker : "Jé hele, VB!!", dveře se otevírají a na nich napsáno POLICIE. Aj, aj, strážníci (jak to bejvá ve filmech, jeden hodnej, druhej zlej, tak to byl přesně tenhle případ): "Tak pánové, bylo hlášení, že tu rušíte noční klid, vaše občanky prosím!!!". Ok, vytahujeme občanky, nejrychlejší je Bury, kterému včera bylo 16 :-) ,což asi nebylo dobrý. Dáváme i svoje občanky, kontrola, vracejí, koukaj na Twigihom jdou k němu, procházejí blitkama a říkaj : "Občanku, prosim, tys to nějak přehnal co?", nakonec pohoda, ještě varování na rozloučenou : "Tady nejste ve městě, držte v noci hlídky ať vás někdo neokrade!!!", poděkujeme a jdeme si lehnout. na chvíli usneme, ale hned nás budí nepřijemnej pocit v žaludku, naše prognózy se naplňují, s Klickerem vybíháme ven a duo zvracíme. Tento postup jsme si ještě několikrát zopakovali, někdy i po čtyřech. Takže další dva zářezy. Show dnešní noci završí svým představením k ránu Hooky, celkový počet pět čárek, Cimi, Keňa a Bury (u něj jsme to fakt nečekali, hold asi dostává rozum) to přestáli, zase jsme byl ve vítězném družstvu :-). nakonec všichni ještě na chvíli usínáme.

6. den

(12.července) Ráno se probouzíme časně ráno, kontrolujeme stavy. Všichni v pohodě, Bury s Twigim trochu zmokli ale v rámci možností. Docela nepříjemný pohled před zastávku, máme jasný plán, co nejdříve vypadnout z vesnice. Začínáme balit a už skoro odcházíme, když Pínik to jde ještě "zkusit". Jde za zastávku k nějakým vratům, ale bohužel zrovna přicházela majitelka objektu a když viděla tu spoušť, začala nadávat : "Jen mi to tady všechno poblijte a pochčijte, to bude smrádek!". Na to se nedalo nic říct, vyrážíme z vesnice. Po několika kilometrech se zastavujeme na snídani a hygienu. Sedli jsme si vedle silnice a začali snídat, pohoda, sice byla trochu malá opička ,ale dalo se to snést. Postupně jsme si došli na záchod do lesíka a vyrazili jsme na cestu. Dneska jsme si chtěli ukousnout pořádné sousto, zdolat Boubín (1368m.n.m.) a sejít až do Lenory. Když jsme se blížili k Boubínu, tak to celkem šlo, ale výšlap co nás čekal na vrchol, byl opravdu dost hustej. Tam se teprve ozvala včerejší bouřlivá noc, ale nakonec jsme přežili a zdolali vrchol. Nahoře jsme dali pořádnej odpočinek a napsali jsme krátký vzkaz do knihy, která tam byla. Tam jsme se seznámili s milými holanďany, které jsme ještě několikrát při své pouti potkali. Cestou nahoru jsme nechtěli nést zbytečnou zátěž a tak jsme neměli ani trochu vody, cesta dolů se změnila v bojový úkol o nalezení vody. Nakonec jsme sešli až k jezírku pod Boubínem, kde jsme také našli čistý pramen. Konečně jsme se napili a také měli vodu na uvaření. Zdlábli jsme večeři a vydali se na cestu. Další zastávka bylo malé městečko Zátoň. Zde jsme si opět dokoupili zásoby na další cesty a také jsme si zde dali výbornou točenou zmrzlinu. Shlédli jsme ještě tábor, který tudy procházel a vyrazili jsme na cestu. Konečně jsme dorazili do Lenory na fotbalové hřiště, tady jsme měli přespat. Šli jsme obhlídnout zdejší camp, ale byl dost malej a navíc Cimi nás dovedl na druhou stranu břehu a brodit se nám nechtělo. Hřiště se skvěle nabízelo na fotbálek, tak Keňa vytáhnul svůj všudy přítomný míček a dali jsme si malej zápas. Hráli jsme až do pozdních hodin, až byla tma, že nebylo vidět skoro na krok. Hodiny odbíjeli 22:30, uložili jsme se ke spánku.

7. den

(12.července) Ráno jsme se probudili do krásného rána. Mimo jiné všechny zase probudil Cimi, ale to je rutina, takže opravdu pohodové ráno. Pomalu se nasnídáme a zvažujeme varianty pochodu. Dohady se protahují, takže obědváme v tábořišti. Nakonec nekompromisní ortel, dnes musíme ujít přes 25km. Musíme se dostat až do Nové Pece, proč?, budeme procházet národní park a táboření v něm nepřipadá v úvahu z důvodu velké četnosti ochránců. Ok, všichni jsme se s tím smířili, ale škoda že až tak pozdě, je 12:30 a před sebou máme 25km namáhavé chůze. Cesta celkem nezáživná, šli jsme po cyklostezce, takže pořád jenom asfalt a po něm se moc dobře nejde. První větší zastávku dáváme v Červeném Kříži, kde jsme si dali česnečku, pařase, sekačku a pivko. Celkem to bodlo a dodalo nám to novou sílu do pochodu. Okolo 18:45 dorážíme do Nové Pece, časově celkem dost dobře zvládnutejch 25km (komu by se to nezdálo, tak ať nezapomene na pořádně těžký bágly). Dáme malou večeři, ale jenom decentní, Bury, Hooky a Já jsme jako nejschopnější z expedice vysláni na průzkum okolí a nalezení nocoviště. Nakonec nalézáme opuštěný bufet s perfektní stříškou, kde se dá v klídku přespat. Narazili jsme taky na jednu místní kočičku, ale moc se styděla, míň se styděli kolem jdoucí Němky, ale na ty jsme zase neměli chuť My. Nakonec naše cesta končí v místní hospůdce, kde mají pěkný servírky, proto jsme si ji vybrali. Ale dáme jen jedno pívo, moc nám to nejelo a jdeme do našeho bufíku. Tam složíme bágly a jdeme prozkoumat okolí Lipna. Vypadalo to tam celkem na koupání pěkně, když bude pěkně plánovali jsme na další den lehárno a koupárno. Nakonec zalézáme do svých spacáků, pobíjíme dotěrné komáry a tlacháme o všem, na co přijde řeč. Okolo 23:00 už všichni spíme.

8. den

(12.července) Poslední den čundru. Večer jsme si plánovali několik variant tohoto dne. Když by bylo pěkně, svítilo sluníčko a bylo vedro, zůstali bychom u vody a koupali se, tož varianta A. Variant B počítala se zataženou oblohou, ale bez deště, v tom případě jsme chtěli zdolat vrchol Plechý (1378m.n.m.) a přejít přes Trojmezí. Bohužel nastala varianta C, pršelo jak z konve, takže jsme se shodli na tom, že nejlepší řešení bude fahrat domů. Vlak nám jel v kolem 13:00. Jeli jsme do Českých Budějovic, kde jsme měli asi 1,5 hodiny času. Koupili jsme si nějaké žrádlo a taky závěrečné doutníčky. Tak jsme si sedli na nádraží na lavičku a podpálili si závěrečnej doutníček. Skvělej pocit, čundr za tebou, vzpomínáš na ty peprný okamžiky a říkáš si, jo to nebylo špatný. V po 18. hodině jsme dorazili na Hlavák, kde se naše společné cesty začaly rozcházet. Twigi směr Ďáblice, Hooky a Klicker směr Vodolka a zbytek směr Masaryčka a pak postupně radioaktivní Řež, městečko Libčice a big city Kralupy. Přijdu domu a první co řeknu bylo : "Zdárek Antýglové", (doma byla jen babička a děda), jo tak to neprošlo, jasně už jsem doma, ok, tak teda konec čundru!!! Oooh Shit

hlášky čundru

Tak sem bych rád napsal několik hlášek, které byly vyřknuty na čundru. Prosím o spolupráci, kdo ví o nějaké, která tady není, tak mi ji napište a já ji sem připášu... díky

Hity na cesty *: Hity minulého čundru - V Americe na rohu, Esmeralda nemá klitoris, Já bych píchal, Rumová víla a nově Kaťuša, hymna východního Německa, Když jsem šel z hub, V pekle sudy válej, (*je možné na přání poslat texty písniček)

Hlášky : Pínik má diamantovou špičku, Antýgle, Ty jsi ale blbej, Fredka, Asta, pan Jeřábek, Tak mi to tady poblijte a pochčijte, Rechts go home, Muschi.

Finito endo, tak to byl 2. ročník čundru nezávislé skupiny dobrodruhů, čus bus...

Článek si přečetlo 503 čtenářů

Článek hodnotili 2 čtenáři ( prům. známka: 1.00 )

Velikost článku je 27.197kB

Článek vložil uživatel Berky [28.09.2003 00:00]

Hodnocení článku :
[27. 03. 2005 18:47]
a co teprve budem psát za pár desítek let :-)
[27. 03. 2005 17:41]
taky sem si to nedávno pročítal a zjistil,že tam sou skutečnosti,kerý se mi už po tech "letech" z hlavy vykouřily
[26. 03. 2005 23:07]
jo! dlouho uz sem to necet a zjistuju ze uz si to moc nepamatuju... inu stáří! ;-)
Přidej komentář